Dokonalé spojení s přírodou
Historie zelených střech je datována již hluboko v minulosti. Jedná se nejen o zajímavou pohledovou záležitost ale také o funkční konstrukci, která má v porovnání s běžnou střechou bezesporu velké výhody. V případě, že je hydroizolace dobře spádovaná a nestojí zde voda, prodlužuje tato konstrukce životnost hydroizolace, neboť ta nepodléhá degradaci UV záření. Plynulý odtok vody je důležitý z toho důvodu, že ve ,,výluhu“ zeminy v loužích na hydroizolaci se výborně daří mikroorganizmům, které hydroizolaci v její životnosti rozhodně nepomáhají.
Co jsou to zelené střechy?
Jedná se o funkční konstrukci, která má v porovnání s běžnou střechou bezesporu velké výhody. V případě, že je hydroizolace dobře spádovaná a nestojí zde voda, prodlužuje tato konstrukce životnost hydroizolace, neboť ta nepodléhá degradaci díky UV záření. Plynulý odtok vody je důležitý z toho důvodu, aby se v loužích na hydroizolaci nemnožili mikroorganismy, které hydroizolaci v její životnosti rozhodně nepomáhají.
Velkou výhodou u zelených střech je to, že během léta odpařující se voda ochlazuje konstrukci střechy a zpomaluje prostup tepla. Díky tomu je v interiéru domu chladněji. Mezi další výhody zelených střech patří produkce kyslíku, absorpce škodlivin ze vzduchu, redukce teplot mezi dnem a nocí, nehořlavost, zmírnění kolísání vlhkosti vzduchu, při správném provedení neomezená životnost, šíření vůně a vytváření životního prostoru pro hmyz a samozřejmě prostor pro rekreaci a odpočinek.
Skladba zelených střech
Každá zelená střecha musí být správně navržená a vrstevnatě sestavená, aby byla funkční, bezpečná a dlouhodobě odolná.
Základ tvoří hydroizolace, která musí odolat vodě i prorůstání kořenů. Chrání se ochrannou vrstvou proti poškození při pokládce dalších částí.
Na ni navazuje drenážní vrstva, která odvádí přebytečnou vodu, zároveň ji však částečně zadržuje pro potřeby vegetace. Následuje filtrační vrstva, jež brání ucpávání drenáže jemnými částicemi ze substrátu.
Hydroakumulační vrstva se stará o udržení potřebné vláhy pro rostliny a omezuje přetékání vody při dešti.
Samotný život na střeše pak zajišťuje vegetační vrstva – složená z vhodného substrátu a pečlivě vybraných druhů rostlin, které jsou odolné, nenáročné a esteticky působivé.
Každý detail má své místo – od tloušťky substrátu přes orientaci střechy až po typ vegetace. Dobře navržená zelená střecha pak nejen krásně vypadá, ale i izoluje, ochlazuje, tlumí hluk a zadržuje dešťovou vodu.
Rozdělení zelených střech
Extenzivní zelené střechy
Extenzivní zelená střecha se vyznačuje nižším porostem (tráva, mechy, sukulenty, byliny atd.), které jsou schopné bez poškození překonávat i období sucha a po deštích lehce regeneruje. Tento pojem označuje především osázení, které je podobné stavu v přírodě. Zeleň se udržuje samovýsevem či vegetativně (kořeny, kořenovými výběžky, plazením apod.) Její údržba se obejde bez zásahu člověka (např. bez hnojení, kosení a zavlažování). Porost je zásobován vodou a živinami přirozenými procesy. Vegetační vrstvy založené na vzlínavé hlíně nebo jílu plní zároveň funkci drenáže. V těchto případech je někdy možné drenážní vrstvu vynechat. Extenzivní zeleň může růst na tenké vrstvě vegetačního substrátu (20 až 60 mm), na středně silné vrstvě substrátu (60 až 150 mm), příp. na silné vrstvě vegetačního substrátu (150 až 200 mm, maximálně 300 mm). Kořínky rostlin působí jako stabilizátor proti vlivu větru. Na takto realizované zelené střeše je třeba oblasti s vyšším sáním větru (při atikách) zatížit například dlažbou.
Intenzivní zelené střechy
Dalším typem zelené střechy je tzv. intenzivní zelená střecha. Tento typ zatravněné zelené střechy je vhodný pouze pro ploché střechy, které snesou vyšší zatížení. Vrstva substrátu je zde totiž vyšší. Obvykle se pohybuje mezi 30 až 100 centimetry. Díky tomu celý systém dokáže velmi účinně zadržovat dešťovou vodu. Přesto je dobré počítat s umělým zásobováním vodou a živinami. S tím ovšem souvisí značné dodatečné zatížení dané střechy. Díky tomu je intenzivní zelená střecha vhodná například pro terasy nebo střechy, které slouží jako odpočinková zóna. Díky větší vrstvě substrátu může být intenzivní zelená střecha osazena širší paletou rostlin. Může jít například o růže nebo další nižší keře.
U tohoto typu ozelenění jsou důležité vrstvy v následujícím pořadí: – vegetace – pěstební substrát – filtrační vrstva – drenážní a jímací vrstva – ochranná vrstva – izolace s odolností proti vodě a prorůstání kořenů – beton stropní konstrukce
Péče o zelené střechy
Jestliže substrát není v době vzcházení rostlin dostatečně vlhký, musí být uměle zavlažován. Když vegetace pevně zakoření a je dostatečně rozvinutá, nevyžaduje extenzivní ozelenění zpravidla už žádnou umělou závlahu. Ozeleněné střechy s hustým travním polštářem vypařují sice poměrně hodně vlhkosti, ale díky tvorbě ranní rosy jsou zpětně zavlažovány. V dlouhém období sucha, zvláště u strmých střech obrácených k jihu nebo u substrátů s malou hydroakumulační schopností, je umělé zavlažování vhodné. V takovém případě se na hřebeni střechy uloží hadice, z nichž bude voda kapat do substrátu. Může se stát, že některé rostliny uhynou ale extenzivně ozeleněná střecha z vlastních zdrojů zregeneruje.
Zkouška těsnosti
Tuto zkoušku musí provést pokrývač. V každém případě by se měla izolace nejprve prohlédnout. Nejjistější metoda spočívá v tom, že se šroubovákem přezkouší těsnost všech svarů. U střech s atikou a malým sklonem je nejjistější provést zkoušku pomocí stojaté vody. U střech s větším sklonem je zapotřebí dlouhodobějšího deště.
Vzhledem k tomu, že se voda může šířit ve střešní konstrukci, respektive izolační vrstvě, je obtížné najít místa průsaků. Pomoci může metoda elektrického impulsu. Spočívá v tom, že na vlhké místo na spodní straně stropu se připevní elektroda, která se kabelem spojí s pólem opačné polarity vyvedeným na střechu a fungujícím jako senzor. Ten se přikládá na různá místa na střeše a při zvýšené intenzitě proudu je místo průsaku lokalizováno. Metodu je možné použít na přezkoušení těsnosti hotové zelené střechy.
